Tvář dvacet dvacettavená plastika z bílého opálového skla
Tvář dvacet dvacet je portrét tváře, kterou dnes nosíme, a zároveň skrýváme. Make-up chápu jako masku naší doby. Dovoluje nám hrát role, skrýt nedostatky a přiblížit se ideálu krásy, který určují média a společnost. Tváře, které za ten ideál považujeme, ale ve skutečnosti neexistují.
Socha z bílého opálového skla vychází ze starých ideálů krásy, z antiky, Egypta a Říma: souměrná tvář, jemné rysy, lícní kosti. Dívka se zavřenýma očima a mírně pozdviženou bradou tiše čeká, až jí tvář namaluji. Je těžká, křehká a čistá a make-upem ji pošpiním. Namaluji jí současnou tvář krásy, a až přijde do módy jiný styl, namaluji jí jinou.
Socha se ptá, jestli může být každý z nás polotovarem, který stačí vylepšit, a co jí vlastně chybí, aby byla krásná. Odpověď nedává. Spíš připomíná, abychom nezapomněli, jak vypadáme bez make-upu, protože to jsme doopravdy my. Nosme make-up… ale také ho nenosme.
Vznikla jako klauzurní práce během mé stáže v Ateliéru skla UMPRUM v zimním semestru 2020. Ve stejném roce se dostala do finále Erste Premiere Talent Selection a byla vystavena na Designbloku.




